ČLÁNEK
20 let stačilo, aby se z širokých rodin staly nukleární. Nová školka pomůže s péčí o nejmenší děti
Mulbekh, Ladakh, Indie
Délka čtení:
6
minut
Vydáno:
5. prosince 2023
Stejně jako ve zbytku světa, i v Ladakhu se rodinný model mění, ze širokých rodin se stávají rodiny nukleární. To, co v západním světě trvalo sto let, se v Mulbekhu odehrálo během dvaceti. Romantický obraz tradičního uspořádání má svá tabu. V široké rodině stačí jeden opilec a všechny výhody tohoto uspořádání jsou zničené. Všichni se však shodují, že větší soukromí nukleární rodiny je za cenu malého sociálního kontaktu, který je spojený s pocitem štěstí. Čilé společenské kontakty chybí hlavně dětem, které v obrovských prázdných domech tráví čas hlavně koukáním do mobilu. Škola Spring Dales Public School to vnímá jako příležitost k naplnění svého smyslu. Rodičům nabídne, že se postará o jejich děti již od útlého věku. S jasnou společenskou změnou se potkává i skutečnost, že za dva roky dostavíme novou budovu školky. S tou posouváme pojem „nejhezčí školy v Himálaji“ na vyšší úroveň. Letošní stavební sezonu jsme se stavbou hodně pohnuli kupředu, a tak se v druhé polovině článku ohlédneme za tím, co se nadšenému stavebnímu týmu tento rok podařilo.
Když jsem skončil školu, bydleli jsme všichni v kuchyni
„Když jsem skončil vysokou školu, bydleli jsme v Mulbekhu všichni společně v jednom domě,“ vzpomíná ředitel školy Norboo. „Domácnost měla dvanáct členů čtyř generací. Nejmladší byli naše společné děti, potom jsme byli my, následně moji rodiče a potom moje babičky.“ Všichni bydleli v kuchyni, jenom já s manželkou Padmou jsme měli vlastní pokoj. O dvacet let později máme já i můj bratr vlastní dům, kde žijeme jenom s manželkami a dětmi. Až na mého otce je zbytek širší rodiny po smrti,“ popisuje Norboo.
Rozbití široké rodiny podpořila spousta společenských jevů. Většina členů ladackých domácností má zaměstnání. Pouze deset procent domácností v Mulbekhu je existenčně závislých na farmaření. Ve většině manželských párů už jsou oba zaměstnaní, ať už ve státním nebo soukromém sektoru. Veliká domácnost, která byla dříve nutností na obhospodaření rozsáhlých pozemků, v současnosti již není potřeba, protože jídlo si všichni kupují. Hodně lidí se také stěhuje do měst, protože zde mají lepší pracovní příležitosti. V domech, které dříve sloužily široké rodině, zůstávají díky migraci pouze jednotlivci. Pokud mají Ladačané peníze, jediné, za co má cenu je utratit, je postavit velký dům. Rodiče současných čtyřicátníků vždy utráceli všechny celoživotní úspory za domy pro své děti. I tendence utratit všechny peníze za další domy vedla k rozpadu široké rodiny.
V široké rodině nebylo podle místních obyvatel tolik stresu jako v rodině nukleární. V nukleární rodině vše stojí na dvou rodičích, ať už se jedná o vydělání peněz; rozhodnutí, co bude rodina dělat; až po starost o děti. V široké rodině je toto všechno rozloženo mezi všechny její členy. Například plán, co se bude každý den dělat, je vesměs daný; jednotlivec se nemusí stresovat nad výpadkem příjmů, protože nečekané náklady se mohou rozložit mezi více členů domácnosti; a pozornost pro děti si dělí všichni členové domácnosti mezi sebe. Široká rodina nabízela tolik sociální interakce, že se za ní obyvatelé Mulbekhu ohlíží s povzdechnutím: „Byl to šťastný život.“
Důležitou výhodou nukleární rodiny je více soukromí, avšak na druhou stranu se místní shodují, že když dříve žili v širokých rodinách, nikdo nevěděl, že může mít více soukromí, a tím pádem to nikomu nechybělo. Náboženství motivuje buddhisty k tomu, že mají být ostatním nápomocní – například postarat se o vlastní rodiče, je náboženská povinnost. Místní obyvatelé hodnotí širokou rodinu jako lepší, protože být k dispozici všem jejím členům bylo jednoduší.
Nostalgicky ideální romantický obraz, který o široké rodině vykreslí někteří obyvatelé Mulbekhu, má však své tabu, o kterých se prostě nemluví. Stačí aby v široké rodině byl jeden toxický ožralec a všechny její výhody se promění spíše v peklo. Věříme, že zcela nefunkční široká rodina nebyla ojedinělá výjimka, ale možná až čtvrtina případů. Široká rodina prostoupená náboženskými a společenskými zvyky také znemožňovala využít jakoukoliv možnost rozvoje, která se na Ladačany hrnula posledních 70 let. Například, místní obyvatelé mají širokou rodinu spojenou s malou varietou jídla. Zjednodušeně, v široké rodině ti Buddha řekl, že jako správný člověk máš jíst na snídani, oběd i večeři tsampu, a kdo pomyslí třeba na snickersku, mohl by si do dalšího života zhoršit karmu. Společenská proměna se místním spojuje i se soutěživostí. Dříve bylo vše nalinkované a předurčené. Byl z toho svazující pocit, ale více volnosti, kterou přinesly moderní možnosti, přináší také hodně úzkosti. Každá správná nukleární rodina totiž musí mít obrovský dům se spoustou dekorací. Stavění domů pro novomanžele se stalo předmětem velkého společenského závodu o to, kdo bude mít lepší a větší dům. Tento závod se hraje nejen na úrovni rodin, ale i na úrovni sourozenců, což se dříve v širokých rodinách nedělo.
Ředitel Norboo situaci hodnotí tak, že i přes různé výhody a nevýhody široké nebo nukleární rodiny, v původní široké rodině měli děti mnoho rodinných členů k interakci a nebylo tak těžké a stresující se o děti starat. V moderních nukleárních rodinách se děti, ale i ostatní členové rodiny, cítí osamoceně, což nejčastěji řeší koukáním do mobilu. „Děti nemají dost sociální interakce s nikým,“ uzavírá Norboo.
Otevření školy pro nejmenší přivede do školního areálu dalších 45 dětí
Ještě před deseti lety nebyla v Ladakhu žádná mateřská dovolená. Ženy mohly zůstat doma po porodu pouze v šestinedělí a potom se vracely do práce. Dříve se o děti staraly babičky. Protože však tradiční široká rodina v Ladakhu mizí, postupným uvolňování poměrů zůstávají v současnosti Ladačanky jeden rok s novorozeným dítětem doma. Mulbecká škola aktuálně přijímá děti většinou od 4 let. Tamní rodiny potřebují v současnosti řešit starost o děti mezi prvním a čtvrtým rokem. O ty se nemá teď kdo starat a podle ředitele Norboa by to měla zajistit škola.
„Naše společnost se změnila a stěží se vrátí zpět do starých kolejí. Naše škola má teď novou možnost naplnit svůj smysl. Více rodin bude mít tendenci dát dítě v průběhu dne do školy, protože se o ně doma nemá kdo postarat, ale i proto, aby děti měly kontakt se sourozenci. Bude to rozhodně rozumné a ekonomické řešení pro všechny,“ hodnotí situaci ředitel Norboo.
Otevření školy pro děti od jednoho roku by škole mohlo přivést dalších 15 dětí od každého ročníku, což by znamenalo až 45 dětí navíc. Aktuálně chodí do školy 220 dětí a nových 45 dětí by mohlo na školném přinést o pětinu vyšší roční příjmy, než jsou ty současné. Dobrá zpráva také je, že mentalita místních obyvatel se mění. Požadovat po místních lidech peníze na jakoukoliv službu už není takový boj, jako tomu bylo dříve. Novou možnost poslat děti do školy rodiny spíše uvítají, než aby se soustředily hlavně na nadávání, že je to drahé.
Nákupem dřeva nejlepší kvality jsme ušetřili milion rupií
Rozšíření školní docházky pro nejmenší také nahrává skutečnost, že právě stavíme budou školky, kde budou tři velké a nové třídy. Naše škola v Mulbekhu díky současným školním budovám získala pověst nejhezčí školy v Himálaji. Do budovy školky jsme reflektovali všechny naše dosavadní zkušenosti a těšíme se, jak posuneme pověst školy ještě dále.
Budovy nové školky jsme začali stavět v roce 2024. Pokud vše půjde podle plánu, děti budou moci školku navštěvovat v roce 2027. Stavební sezona je v Himálaji pouze čtyři měsíce. Začíná většinou v květnu a končí na konci září. Takže právě teď je dobrý moment k bilancování. První rok jsme dokončili základy budovy. Tento rok se nám podařilo udělat stěny prvního patra a strop jedné ze tříd. Další rok bychom měli celou budovu dokončit.
Kvůli dobré reputaci školy se nám daří získávat kvalitní realizátory stavby. Tento rok vedl stavbu nadšenec do přírodního stavitelství, indický architekt Bomik. Díky němu, ale i zbytku týmu, se podařilo spoustu technických věcí posunout kupředu.
Chceme, aby škola byla hlavně z přírodních materiálů, a proto je pro nás důležité, aby strop byl ze dřeva. Doposud jsme velké rozpětí tříd zastřešovali lepenými lamelovými nosníky z málo kvalitního dřeva. Nicméně tento rok se nám podařilo získat velmi kvalitní nosníky z cedrového dřeva. Pracnost lepení dřeva se tedy zjednodušila a ušetřili jsme milion rupií, což je čtvrtina stavebního rozpočtu na tento rok.
Stěny stavíme z dusané hlíny. Zjednodušeně využijeme hlínu, kterou vykopeme ze základů. Stěny jsou levné, pevné jako beton, prodyšné a umí akumulovat teplo. Aby byli odolné proti zemětřesení, vyztužujeme je pomocí oceli a dřevěných věnců. Nicméně i tak byli doposud stěny obrovské a dlouhé masy křehké hmoty. Tento rok jsme úspěšně začali dělat vertikální dilatační spáry každých 5 metrů délky stěny. Ty by měli zajistit, že stěny nebudou praskat například při velkých teplotních rozdílech.
Nejvíce elektivní tepelná izolace do stěn je vzduchová mezera mezi dvěma stěnami z dusané hlíny. Naposledy jsme takto stavěli školní internát v letech 2011 až 2015 a dodneška si všichni užívají výhody tohoto pracného a geniálního řešení. Tepelná izolace se v ostatních budovách nedělala tak poctivě, protože jsme nenašli ten správný technologický postup. Teprve tento rok indičtí architekti z BlueKhirki přišli na chytrý a jednoduchý způsob, jak zajistit, že udusáme 300 mm stěnu z dusané hlíny, potom vynecháme 100 mm jako vzduchovou tepelnou izolaci a následně udusáme dalších 300 mm z dusané hlíny.
Všechno další, co se nám tento rok podařilo na stavbě, najdete v těchto FB postech: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
Nejvíce pozornosti nám přinese pořádně nazdobit budovu v den jejího otevření
Na dotaz, jestli se místní rodiče těší, až se pro jejich děti otevře nová školka, a jestli by nemělo cenu sdílet informace o tom, jak se ji daří stavět, ředitel Norboo namítá: „My Ladačané potřebujeme, aby vše hezké bylo načančané stejně, jako jsou naše kláštery. Posty na sociální síti o tom, jak úžasně postavená bude nová školka, by nám moc kladných bodů nepřinesly, protože je to staveniště, kde je nepořádek, a za to bychom se měli spíše stydět. Jediné, jak si získáme tu správnou pozornost je, že budovu dokončíme, nazdobíme ji krásnými látkami, pozveme významné hosty a ukážeme vše v plné kráse!“
Všem Himálajským patronům děkujeme za jejich pravidelné dary. Naprostá většina Vašich darů je použita na stavbu nové školky. Těšíme se, až budou místní děti mít krásnou školku a budou se moci důstojně vzdělávat. A třeba si někdo z rodičů přes krásné látky všimne, jak moderně je jich nová školní budova postavená.