MULBECKÁ ŠKOLA JAKO JEDINÁ ROZVOLNILA VÝUKU – JAKÉ JSOU DOPADY EXPERIMENTU, KTERÝ ZAČAL PŘED ŠESTI LETY?

„Jirko, to je super zpráva, že tvoje neziskovka nově podporuje víc škol,“ chválí mulbecká učitelka Reena změny řediteli naší neziskovky. Následně opatrně pokračuje: „A kdybych chtěla začít učit ve škole ve Spiti, uměl bys mi to zařídit? Že prý tam mají o dost vyšší výplaty?“ Reena je nejdéle působící učitelka v Mulbekhu a její přestup po 14 letech do jiné školy by způsobil velký poprask. I přesto, že by ve Spiti dostala o 15 000 rupií vyšší výplatu, rozhodla se nakonec zůstat. Ve Spiti totiž mají mnohem nabitější školní program.

Reena učí v Mulbekhu už 14 let

Ředitel školy v Mulbekhu Norboo se před šesti lety rozhodl rozvolnit školní rozvrh. Přišlo mu, že přetěžování dětí i učitelů nikomu nesvědčí. „Dříve se všichni hádali a dnes uděláme skoro to samé, ale v mnohem poklidnějším prostředí,“ říká Norboo. Jaké jsou tedy výsledky experimentu, do kterého se v celém Himálaji pustila pouze škola v Mulbekhu? Tak například v mulbecké škole pracují lidé za podstatně méně peněz, ale učitelka Reena se díky tomu také rozhodla založit rodinu a před pár dny porodila holčičku. Vše další se dočtete v článku.

V článku budeme porovnávat, jak to chodí ve škole v Mulbekhu a zároveň ve Spiti – což jsou dvě školy, které podporujeme. Text může vyvolávat dojem, že jsme ke škole ve Spiti kritičtí a že je tam něco špatně. Abychom však dokázali pomoci, musíme tamní situaci dobře rozumět a nebát se věci pojmenovat. Pokud není v tamní škole něco zcela ideální, neznamená to, že si naši pomoc nezaslouží, ale naopak to představuje příležitost k podpoře.

Výuka ve škole v Mulbekhu (foto 2019)

VOLNĚJŠÍ ROZVRH ZAJISTIL, ŽE SETKÁNÍ S RODIČI PŘESTALO BÝT PEKLO

V celé Asii, v Indii i v tibetském Himálaji je přetěžování naprosto běžné. Všichni tam pracují do padnutí, nebo to zásadně přehánějí se studiem. Na jednu stranu mohou sice dosáhnout úctyhodných znalostí, na stranu druhou jim však mnohdy uniká běžný život. Škola v Mulbekhu postupně zaváděla změny, které připomínají kroky Henryho Forda v jeho továrnách na začátku 20. století. Podle ředitele Norbooa je škola v Mulbekhu jediná z celého Himálaje, která k něčemu takovému přistoupila. „Nikdy jsem neslyšel o žádné škole, která by udělala něco podobného, a až mě zaráží, že to napadlo jenom mě,“ říká ředitel.

Žáci mulbecké školy (foto 2019)

K tomu, že je změna rozvrhu nezbytná, došel ředitel Norboo na základě několika poznatků. Nemá smysl žáky ani učitele přetěžovat vidinou vyššího výkonu. Vnímal, že jsou všichni ve škole naprosto vystresovaní. Bez odpočinku totiž nelze nabrat síly k efektivnímu učení. Přišlo mu paradoxní, že ačkoliv úspěšně rozjeli vesnickou školu proto, aby děti nemusely studovat v odlehlých městech bez kontaktu s rodinou, děti se nakonec stejně šprtají od rána do večera a na žádný rodinný život jim čas nezbývá. Stejně tak bylo nutné vyřešit dilema, jak děti vést k modernímu vzdělávání, kreativitě a škole hrou v prostředí, kde jsou všichni chronicky přetížení – v takových podmínkách to zkrátka není možné.

Dříve se muselo mezi 10:00 a 16:00 vměstnat šest vyučovacích hodin. Škola neměla prakticky žádné přestávky. Mezi hodinami nezbýval dětem ani učitelům čas ani na to, aby si odskočili na toaletu. Učitelé si nezvládali chystat přípravy, protože učili šest hodin v kuse. Po změnách, které zavedl ředitel Norboo, mají děti denně čtyři předměty rozdělené do šedesátiminutových bloků. V případě náročných oborů, jako je matematika, přírodní vědy (science) nebo angličtina, nemají více než tři vyučovací hodiny za den. Po první hodině následuje půlhodinová přestávka, pak hodinová pauza na oběd a po ní ještě desetiminutová pauza. Učitelé vyučují nanejvýš dvě až tři hodiny denně a zbývající čas věnují přípravám. To, co se dříve snažili stihnout během jediného dne, je dnes v novém rozvrhu rozloženo do dvou dnů.

Rozvolněný rozvrh školy v Mulbekhu (2024)

Dříve musela škola řešit obrovské množství stížností ze strany rodičů. Po zavedení nového rozvrhu však děti přestaly domů nosit stohy úkolů, nad kterými s nimi rodiče seděli každý večer od 17:00 do 21:00. Pro rodiče situace přestala být tak stresující a škola i její vedení jim začali být mnohem sympatičtější. Setkání rodičů se zástupci školy probíhají oproti dřívějším vyhroceným momentům v naprostém klidu.

Ze školního života v Mulbekhu (foto 2019)

ABY DĚTI VE SPITI TEMPO ZVLÁDLY, PIJÍ RED BULL A KÁVU

Zajímavé srovnání nabízí škola ve Spiti, kterou naše nezisková organizace podporuje od roku 2024. Čeští dobrovolníci, kteří zde učí, musejí často vstřebávat fakt, že jim děti při hodinách běžně spí, pijí energetické nápoje či kávu a že jejich školní režim začíná v 5:30 ráno a končí až ve 23:00 v noci. Od devíti ráno do třech odpoledne mají 8 předmětů (v Mulbekhu měli nejvíce šest) a při zohlednění celodenního programu mají 11 výukových hodin. Na opakované dotazy, zda takto napjatý program nepřináší do školy příliš velký tlak a napětí, reaguje tamní vedení velmi opatrně. Potíže, o nichž mluvil ředitel Norboo, jsou ve Spiti cítit na každém kroku. Jen výjimečně se někteří učitelé osmělí a otevřeně přiznají, že jsou přetížení a že je to špatně. Opakovaně jsme se doptávali v městě a okolí školy na názory a často zaznívá, že výuka je zde velmi konzervativní a rozvrh až neúměrně napjatý.

Denní program internátu a rozvrh školy ve Spiti (2024)

Porovnávat obě školy může být do jisté míry zavádějící: Mulbekh funguje pouze jako denní škola, zatímco instituce ve Spiti je internátní. O děti se tam starají od rána do večera a žáci často trpí odloučením od rodiny. Psali jsme o tom například v tomto článku:

MOJE RODINA JSOU SPOLUŽÁCI – JAK SE ŽIJE DĚTEM NA INTERNÁTU VE SPTI + DOBROVOLNICTVÍ

Škola ve Spiti

Zároveň je třeba dodat, že škola ve Spiti dlouhodobě dosahuje kvalitních a stabilních výsledků a z pohledu rodičů odvádí výbornou práci. Vzdělávací systém v celé Indii se od toho našeho značně liší. Velký důraz se klade na úspěch u závěrečných zkoušek, u kterých vynikají zejména ti, kdo se dokážou nazpaměť naučit obrovské množství faktů – aniž by látce do hloubky rozuměli nebo chápali její praktické využití. Z evropského pohledu nejde o moderní pojetí vzdělávání. Podrobněji jsme se tomuto tématu věnovali zde:

NEJLEPŠÍ VÝSLEDKY V HISTORII MULBEKHU – JEDNÍM ZE STUDENTŮ JE I ŘEDITELŮV SYN – AVŠAK JE TO ZÁSLUHA I UMĚLÉ INTELIGENCE

Argumenty, kterými škola ve Spiti svůj náročný režim obhajuje, mají své opodstatnění. Škola uvádí, že jí stát nařizuje přesný počet hodin, které musí během roku odučit. Tyto osnovy jsou však nastaveny pro školy v nížinné Indii, jež nemusejí v zimních měsících na čtvrt roku zcela zavřít. Ve Spiti se proto snaží hodiny zameškané během zimy dohnat v letním období, kdy jsou dny dlouhé a panuje příznivé počasí. Na jaře a na podzim výuka sice také běží, ale končí podstatně dříve. Režim od pěti ráno do jedenácti do večera platí výhradně v letních měsících. Vedení školy navíc nemá dobré zkušenosti se situacemi, kdy mají děti po vyučování volno. Dávají přednost organizovanému programu, aby předešli nudě, rvačkám, randění nebo bezcílnému toulání po vesnici. Cílem instituce zůstává připravit žáky na náročné státní zkoušky a u rodičů i vedení školy přetrvává přesvědčení, že čím více času děti stráví nad učebnicemi, tím lépe pro všechny.

Škola a údolí Spiti

DODRŽOVÁNÍ PŘEPÁLENÉHO POČTU HODIN V MULBEKHU NIKDO NEKONTROLUJE

Přestože škola ve Spiti dosahuje u závěrečných zkoušek velmi dobrých výsledků, mulbecká škola za ní v ničem nezaostává. Srovnání je přitom přímé – zkoušky na konci 10. třídy v Indii odpovídají naší státní maturitě. Je to jasným důkazem platnosti slov ředitele Norbooa, že stejného cíle lze dosáhnout s mnohem menší mírou stresu. Psali jsme o tom například v tomto článku:

STUDENTKA Z MULBECKÉ ŠKOLY SE STALA PRVNÍ DÍVKOU V LADAKHU S BEZKONKUREČNÍM VÝSLEDKEM V CELOINDICKÝCH ZKOUŠKÁCH

Mulbecká škola (foto 2019)

Volnější rozvrh v Mulbekhu s sebou pochopitelně nese i své stinné stránky. Ve chvíli, kdy se studenti musejí připravovat na náročné zkoušky na konci 10. třídy, jim rozsah výuky nestačí a musejí látku dohánět samostudiem. Vedení školy z rozvrhu vyškrtlo některé předměty předepsané ministerstvem a nezvládá naplnit ani státem stanovenou hodinovou dotaci. Podle ředitele to však úřady zatím nekontrolují ani neřeší.

Od doby, kdy v Mulbekhu nový rozvrh zavedli, se navíc mezi všemi pedagogy a částečně i mezi dětmi masivně rozšířily chytré telefony. Smartphony představují velké lákadlo a ředitele mrzí, že v časech, kdy by se učitelé měli věnovat přípravě na výuku a děti by měly o přestávkách běhat venku nebo hrát fotbal, řada z nich zírá do displejů. Ředitel proto zvažuje kroky k omezení telefonů ve škole, konkrétní plán ale zatím připravený nemá.

Okolí Mulbekhu (foto 2019)

Kačka Kheilová vyučovala v létě 2026 v rámci prázdninového dobrovolnictví základy architektury jak ve Spiti, tak v Mulbekhu. Místní děti mnohdy ani netuší, jaká je úloha stavebního inženýra, natož čím se zabývá architekt. Žáci se seznamovali s různými architektonickými styly a navrhovali si vlastní dům. Kačka popisuje rozdíly ve výuce následovně: „Děti v Mulbekhu byly mnohem klidnější, lépe se soustředily a pozorně naslouchaly. Měla jsem pocit, že pracovaly celkově pečlivěji – své návrhy si často braly na dopracování domů a někteří předvedli skutečně nádherné a propracované projekty. Děti ve Spiti byly neposedné, neklidné a jejich pozornost udržet byla podstatně náročnější. Mnohem hůře se tam dbalo na čistotu a preciznost práce. Překvapilo mě také, že jeden chlapec první dvě vyučovací hodiny v kuse prospal, na druhou stranu se pak ale s chutí zapojil,“ doplňuje Kačka.

https://www.facebook.com/reel/1246498184249754

UVOLNĚNÝ REŽIM PŘIMĚL REENU ZALOŽIT RODINU

Jak pro školu ve Spiti, tak pro Mulbekh platí, že naprostá většina učitelů nepochází z místního regionu. Do hor přicházejí z jiných koutů Indie – buď proto, že je okouzlila tamní příroda, nebo proto, že ve svém domovském státě nedokázali najít odpovídající platové ohodnocení. To je i případ učitelky Reeny zmíněné v úvodu. Pochází ze státu Himáčalpradéš a cesta domů z Mulbekhu jí zabere dva dny intenzivního cestování. Ačkoliv v Mulbekhu působí již 14 let, po jednom z roků zatoužila po návratu do rodného kraje a učila v soukromé škole ve své rodné vesnici. Pracovní tempo v tamní škole však bylo natolik neúnosné, že po roce skončila a s úlevou se vrátila zpět do Mulbekhu. I proto se nechala tak snadno přesvědčit, že přestup do přetížené školy ve Spiti by nebyl dobrým krokem.

Podmínky v Mulbekhu Reeně vyhovují natolik, že přesvědčila i svého manžela, aby se přistěhoval za ní. Společně obývají skromný internátní pokoj o rozměrech 3 × 3 metry a kuchyň, koupelnu i toaletu sdílejí s ostatními učiteli. Přesto se zde rozhodli založit rodinu a nedávno přivítali na svět dceru. Sama Reena k tomu říká: „Pokud bych měla učit v jakékoli běžné indické škole, dítě bych nikdy mít nemohla, protože při takovém vyčerpání by to vůbec nepřipadalo v úvahu. Tady v Mulbekhu si na to ale troufnu.“

Učitelka Reena

Vážíme si toho a máme velkou radost, že se mulbecká škola rozhodla jít vlastní cestou, která se navíc ukazuje jako správná. Držíme palce, aby se stala inspirací pro ostatní a ředitel Norboo mohl příklady dobré praxe předávat dál. K tomu může přispět i propojení naší neziskové organizace s dalšími školami v oblasti. Děkujeme všem Himálajským patronům za odvahu a podporu – právě díky vám se daří uskutečňovat malé zázraky, které dávají místním víru i jistotu, že na podobné změny vlastními silami stačí.