„Dnes na skále neumřu, když mám ve stanu tolik bombonů!“ První lezecký picnic byl důležitou změnou školní rutiny v Ghami.

Na začátku července jsme vyučovali děti z vesnice Ghami skalní lezení. Museli jsme přesunout celou školu pod skálu vzdálenou hodinu chůze od vesnice. Lezecký piknik byl vítanou změnou pro učitele i děti z jejich ubíjející rutiny ve škole. Mustang je turistickou destinací. Část dětí se bude v budoucnu živit turismem. Skalní lezení může být důležitou inspirací jaká zábava nebo i obživa může být provozována v jejich zapadlé vesnici. To, že jde ve vesnici Ghami lézt, se šíří tichou poštou a dlouhodobé dopady se mohou dostavit až po letech. Nicméně díky této akci děti nabyly nové sebevědomí a dobrovolníci si jako první zalezli na jednom z nejvýše položených míst na světě s úžasnými výhledy. Se školou v Ghami jsme se o další krůček přiblížili k dlouhodobé spolupráci … a na naší neziskovce teď bude udržet tempo v organizování takto perfektních a ambiciózních projektů jako byl tento. 

JÁ TADY DNES NEZEMŘU, KDYŽ MÁM VE STANU TOLIK SLADKOSTÍ

„Měla jsme strašný strach, když jsem lezla nahoru. Nejdříve jsem volala tátu a potom jsem se začala modlit „Óm mani padme hum“, abych zvládla skálu vylézt“ popisuje holčička Stanzin své dojmy z prvního lezení.

Skála Thuksumba je vzdálena hodinu pěšky od vesnice Ghami. Je to posvátné místo tamních obyvatel, ale taky jedna z mála skal tibetské Himálaje, na kterých jde lézt. Himálaje jsou totiž obrovské kopce hlíny, ve kterých jsou lezecké skály zcela minimálně.

Hledání dobrých lezeckých cest na skále nad vesnicí Ghami nebylo jednoduché – jedná se totiž o pestrou kombinaci vrstev zvětralé ruly, jílovců, tvrdého pískovce s křemennými výplněmi dutin. Mezi šesti lezeckými cestami byla jenom jedna mezi čtverkou a pětkou. Ostatní byly mezi pětkovými a šestkovými cestami. To je na začátek pro tamní děti trochu náročné. V průběhu pěti dnů si všech čtyřicet dětí vyzkoušelo lézt. Některé z nich překonaly strach s komentářem, že ony tady dnes nezemřou, protože mají ve stanu tolik sladkostí, že je tam prostě nemohou jenom tak nechat. Některé děti tedy zkusily jednou nebo dvakrát, a to jim stačilo. Naopak deset dětí byli schopno lézt od rána do večera a předhánět se, kdo z nich vyleze za den více tras.

Po prvním lezeckém dnu prohlásil učitel Tashi, že zatím nikdo z Mustangu nevylezl Mount Everest a možná, že díky lezecké průpravě od českých dobrovolníků bude někdo z nich první.

Nicméně v průběhu našeho pobytu jsme děti i učili, jaké jsou turistické sporty, kolik si mohou vydělávat v turismu, jak se dělá rozpočet zájezdu, popřípadě jak se dává první pomoc. Snažili jsme se dětem přiblížit jakou roli v tom všem hraje skalní lezení.

CÉČKA DĚTEM NEROZDÁVEJTE, PROTOŽE RICH AND HAPPY BUDEME S DĚTMI HRÁT I V BUDOUCNU

V průběhu lezeckého pikniku jsme měli obrovské štěstí na počasí. Když jsme byli v Ghami v roce 2024, pršelo každý den. V rámci lezeckého ročníku bylo pořád krásně a až na výjimky jsme mohli lézt skoro pořád. Nicméně na skále mohlo být zároveň pouze deset dětí ze čtyřiceti. Pro zbytek dětí dole v kempu ve vesnici jsme měli připravenou hru na rozvoj finanční gramotnosti Rich and Happy.

Ve hře se používala jako měna Céčka, což je známá osmdesátková hračka, která hráčům umožňovala spojit jejich nabité jmění do dlouhého řetězu, který nosili kolem krku. Naivně jsme si mysleli, že céčka rozdáme dětem na konci pobytu jako pozornost, nicméně tamní učitelé nám to vymluvili s tím, že ta hra je super, že oni budou pokračovat v jejím hraní až odjedeme. Hra byla totiž tak úspěšná, že ji hráli i sami učitelé.

Ve hře děti i učitelé obsazovali tři role: zákazníky, majitele obchodů a dodavatele. Dodavatelé nakupovali v továrně sladkosti a hračky, přeprodávali je do obchodů. Obchody prodávaly zboží zákazníkům, kteří si vydělávali peníze luštěním sudoku. Zákazníci si ve hře měli pouze nacpat pusu sladkostmi. Dodavatele a majitelé obchodů mezi sebou soutěžili, kdo bude mít na konci každé hry nejvíce céček. Každý výtězný dodavatel i majitel obchodu dostal na konci takovou hračku nebo sladkost, o které si běžní zákazníci mohli nechat jenom zdát. Každý z dětí si v průběhu osmi her mohl vyzkoušet všechny role a pro sebe si odpovědět, jestli je jim komfortní mít jistotu jako zákazník, anebo se jim líbí riskovat a mít něco, co ostatní nikdy mít nebudou.

Herní mechanismus uměl perfektně ilustrovat, jak vzniká cena zboží nebo co je inflace. Kdykoliv se v ekonomickém systému choval někdo hloupě, vše se hned projevilo na rostoucí ceně zboží nebo jeho nedostatku v obchodech. Například pokud zákazníci škudlili peníze, kvůli špatnému toku peněz se do obchodů nedostalo to nejžádanější zboží. Popřípadě pokud se děti chovaly příliš klientelisticky, nebyla v systému dobrá konkurence a zákazníci měli ve výsledku málo zboží, které bylo navíc drahé.

Hra byla tak strhující, že se do ní v druhé polovině všech her zapojili i učitelé a soutěžili společně a taky proti dětem. Neuvěřitelné však bylo, jak úspěšné byly děti v porovnání s učiteli. Například ředitelka školy Sangmo nebyla v roli dodavatele schopna běhat tak rychle jako děti z třetí třídy. Popřípadě učitel Pasang si nebyl schopen mezi dětmi udělat dobré vazby a děti jeho obchod úplně ignorovaly. Pasang prohrál a zkonstatoval, že vše šlo úplně jinak, než si myslel. Dramatických zvratů se podařilo udělat mnoho. Majitelé obchodu vyhráli například dražbou bublifuku, specializací na prodej pouze čokolády, popřípadě na vybudování reputace na levných cenách na začátku hry.

UČITELÉ SDÍLELI, ŽE MĚLI POPRVÉ ZA TŘI ROKY SPOLEČNÝ VEČER

Škola v Ghami je malá internátní škola a děti v ní žijí od útlého věku pouze s minimálním kontaktem s rodiči. V průběhu běžného školního dne tamní učitelé děti vzbudí, dají jim snídani, potom se stávají jejich učiteli. Po skončení výuky se stávají pro změnu jejich rodiči až do momentu, kdy je dají uložit do postele. Toto dělají nepřetržitě celý rok pouze s několika dny volna. Bohužel takovéto pracovní přetížení je zřejmě běžné v celém Nepálu a asi i většině Asie. Dělat učitele nebo rodiče je u nás těžké. Jenomže tamní učitelé to mají všechno v jednom. Od začátku pikniku bylo evidentní, že učitelé potřebují ventilovat svoje přetížení.

Piknik se stal pro děti i učiteli příjemnou změnou v jejich náročné každodenní rutině. Učitelé nám říkali, že i přesto, že již tři roky pracují společně ve škole, měli teď poprvé možnost se společně zasmát u večerního ohně a kytary. Děti hrály volejbal nebo fotbal. Chodili lézt nebo v rámci hry běhaly mezi obchody, aby si získaly nejlepší cenu bonbónů. Popřípadě po okolí kempu proháněli sviště nebo kozy. Každý večer končil táborákem, tancováním, kytarou a zpěvem.

ZÁVĚREM

Moc si přejeme, aby celá akce byla pro všechny nezapomenutelným zážitkem, na který budou všichni vzpomínat a možná to tamním přinese dobrou inspiraci v tom, jak se mohou v jejich vesnici bavit, popřípadě čím by se mohli v budoucnu živit.

Pro naši neziskovku je akce dalším krokem v prohlubování spolupráce se školou v Ghami. Úspěšné proběhnutí lezeckého projektu znamená, že jsme zase o kousek blíže ke komplexní spolupráci, stejné jako máme se školou v Mulbekhu. Pro naši neziskovku je to taky nová hozená rukavice v tom ohledu, jestli zvládneme udržet tempo v organizování tak božích projektů jako byl tento lezecký piknik.

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme všem dobrovolníkům, kteří postavili lezecké cesty a učili tamní děti lézt a taky je vyučovali. Konkrétně rodině Beranových (Klára Zoe, Anna Karolina a Jan), Maier Pavel, Mrlák Ladislav, Plachá Petra, Lepš Matěj.

Moc díky Štěpánce Cimlové za propagaci akce, které z dnešnímu dni má na sítích 0,5 mil FB a 0,25 mil IG zhlédnutí

Děkujeme partnerům, kteří projekt podpořili a to konkrétně

• Singing Rock – za darování lezeckého vybavení pro děti a ke zřízení lezeckých cest

• LANEX a.s. – darování lan pro Lezení

• MixIt – darování jídla pro naši cestu

• ALFA-RESCUE s.r.o. – darování expedičního batohu pro lékárnu

• Jimi print – vytvoření reklamního textilu za náklady

• Chmela – darování Céček pro Rich and Happy